Vystavující

Élise Peroi se narodila v roce 1990 v Nantes (Francie), žije a pracuje mezi Bruselem (Belgie) a Arles (Francie). V roce 2015 absolvovala magisterské studium textilního designu na Královské akademii výtvarných umění v Bruselu. Od počátku své tvorby se Élise při práci s tkaním snaží vyjádřit to, co jí prochází, dech, atmosféru. Inspirována knihou Françoise Julliena Vivre de paysage ou L’impensé de la Raison, přibližuje se všeobjímající vizi světa, kde vše kolem nás „už není záležitostí vidění, ale žití“. Její díla, která nechávají vyniknout volné prostory, odkazují také k pojmu času, dílny a nástrojů. 

Élise vystaví v rámci hlavní expozice tapiserie Ptačí řeč. Dílo je postaveno na dvou koncepčních osách: jazyk a technologie. Obě témata jsou zpracována jako heuristické fikce: ptačí zpěv jako přežitek primitivní řeči, a uzel jako první technické gesto. Walter Benjamin vyslovil hypotézu, že pouze ptáci disponují druhem jazyka, v němž jsou zvuk a porozumění nezprostředkované – formu čisté komunikace, kterou člověk poznal dříve, než vstoupil do techniky a jazyka, a ztratil tak tuto předjazykovou bezprostřednost. 

Eva Pelechová vystudovala UMPRUM (Ateliér keramiky a porcelánu), absolvovala studijní pobyty v Jeruzalémě, Tallinnu a Mnichově. Experimentuje s vícenásobným vypalováním za použití alternativních „technologických“ postupů, stejně jako s odléváním různých keramických materiálů. Získala řadu mezinárodních ocenění. Její tvorba je zastoupena v soukromých i veřejných sbírkách, např. v Německu, Itálii, Číně, Taiwanu, Rakousku. Spoluzaložila projekt Hidden Factory. Pod novou značkou EPIC vznikají ručně modelovaná porcelánová svítidla a další sběratelské keramické objekty. 

Eva vystaví sochy/objekty z keramických materiálů a ručně modelované nádoby v rámci hlavní expozice.

Gabriel Vach je keramik a pedagog. Od roku 2012 je spoluzodpovědný za fungování značky Hidden Factory. Od stejného roku také vede ateliér keramiky na FDU v Plzni.

Arťom Nurvan pochází z Ruska a v současnosti studuje keramiku a porcelán na UJEP FUD. Po letech strávených v grafickém designu se začal věnovat hmotným médiím, která mu umožňují zkoumat vztah mezi uměním a každodenní realitou. Fascinují ho historické a symbolické prvky, které propojuje s hravými a abstraktními formami. Zajímá se o experimentování s materiály a propojení tradičních řemesel s digitálními médii.

Arťom vystaví sérii keramických a porcelánových sošek pod názvem Bezstarostnost, která vznikla během klauzury letního semestru 2023/2024. Křehký zařadil tento projekt do svého portfolia.

Alena Agafonova je designérka a umělkyně z Kazachstánu, studuje keramiku na UJEP FUD v Ústí nad Labem. Zajímá se o keramiku, malbu, grafický design a umělecké projekty. Ve své práci zkoumá hranice mezi těmito oblastmi, hledá nové přístupy v designu a zabývá se tématy, která jsou mnoha lidem blízká – důležitostí rodiny, identitou a hledáním svého místa ve světě.

Alena vystaví v rámci Křehký Collection svůj projekt Doma, vytvořený pro Křehký ve spolupráci s firmou Benedikt. Každý z šesti talířů nese část fotografie a teprve jejich spojením lze vidět celý obraz. Stejně je to i s nejbližšími lidmi – každý má svou vlastní cestu a zkušenosti, ale když se sejdou u jednoho stolu, společně vytvářejí jeden příběh. Projekt hovoří o důležitosti spojení mezi lidmi a o domově; ne jako o místě, ale o těch, kteří jsou pro vás důležití.

Josef Bolf působí na výtvarné scéně od konce 90. let. Ve figurativní kresbě rozvíjí temnou poetiku, inspirovanou komiksem, sci-fi a dětstvím na pražském Jižním Městě. V jeho dílech se objevují osamělé postavy dětí a dospívajících, často zraněné nebo napůl zvířecí, zasazené do surreálních a apokalyptických krajin s tísnivou atmosférou.

Josef představí skleněnou vázu Ona – počátek spolupráce se značkou Křehký a sklárnou Květná 1794. V limitované sérii na sobě nese poloprofil dívky z obrazu.

Michal Bačák, narozený v roce 1985 v Brně, studoval produktový a grafický design na VŠUP ve Zlíně. V jeho práci se prolínají folklórní, přírodní a sci-fi motivy s důrazem na detail a linii, kombinující vědecké a fantazijní prvky. Jeho ručně kreslené ilustrace zdobí knihy, časopisy, porcelán i interiérové designy. Získal ocenění na Czech Grand Design 2016 a EDIDA 2014 a 2018. V roce 2024 vyhrál obě ceny za intarzii pro bar Forbína.

Michal vystaví v rámci Křehký Collection Venuši, inspirovanou stoletými oslavami jejího objevení. Konkrétně ji přenese na sadu hrnků, plakátů a pohledů.

Salim Issa je fotograf pracující a žijící v Praze. A teď nově, z touhy a potřeby rozšířit pole působnosti, nejspíše i keramik za kruhem. Jako fotograf se zaměřuje na zachycení práce českých designéru a architektů. V současnosti se věnuje převážně portrétní tvorbě.

Salim představí svoji první kolekci ručně točených keramických dutých mís Moon. Oproštěné od lesku glazury, zahalené pouze v lehkém poprašku kobaltu.

Zdeněk Vacek je klenotník, designér a umělec.

Zdeněk vystaví sérii objektů Eidolon – teaser výstavy 2025, reflektující 25 let své autorské tvorby.

Milan Pekař je keramický designér, keramik a vysokoškolský učitel, vedoucí ateliéru keramiky a porcelánu na UMPRUM.

Tereza Sluková je výtvarnice, keramička a asistentka ateliéru keramiky a porcelánu na UMPRUM.

Milan a Tereza vystaví keramické objekty z kolekce Woven, kde využívají tradiční postupy textilní výroby, jako pletení a tkaní, coby konstrukční metodu keramických objektů. Tyto techniky jsou neodmyslitelně spjaté s rozvojem industrializace a nesou v sobě dualitu přírodního a umělého. Stroje a další artefakty připomínající mýtus lidského pokroku jsou pomalu pohlcovány vegetací. Zdánlivá věčnost industriálních monumentů zaniká tváří v tvář časovému horizontu přírodních živlů, mizí v zarůstající krajině. 

David Ševčík, textař a art director, stojí dvě dekády v pozadí různých značek, se v roce 2024 postavil i za svou vlastní značku autorské keramiky: ATELIÉR ŠUNČÍK. Ta je ze všech jeho tvůrčích vyjádření nejautentičtější (a naštěstí i nejméně racionální).

Letos David přiveze premiérovou prezentaci Ateliéru Šunčík, která ukáže dosavadní tvůrčí nevyhraněnost a nejoblíbenější autorská témata – postavy chlupatých a zubatých stvoření, od medvěda po bubáka. Jejich protipólem budou realizace funkčních objektů. Hlavním motivem této skupiny bude světlo: lampy a svícny. 

Michaela Vrbková pochází z Mikulova, je absolventkou ateliéru malířství Petra Kvíčaly (FAVU). Charakteristické jsou pro ni prostorové instalace a tapiserie, např. z technických provázků, ve kterých jednotlivé ručně háčkované uzly představují další objekt jejího zkoumání. K háčkování přistupuje jako ke kresbě, kterou nepodřizuje teritoriu papíru. Háčkované objekty protlačuje do ručních papírů a touto metodou vznikají unikátní slepotisky. Výstupem jejích prací jsou tak často instalace a site-specific projekty.

Michaela vystaví cyklus háčkovaných efemérních objektů a slepotisků ze série New Ordinary. V této sérii vytváří antropomorfní objekty z technického stavebního provázku. Objekty představují stylizované masky, obličeje. Vytvářením masek pak sama odkládá pomyslné masky představující obranné mechanismy, nebo se o to alespoň snaží. Reinterpretací háčkování, tradičně vnímaného jako řemeslo spojované s ženskou prací, posouvá tuto techniku do současného kontextu, čímž zpochybňuje zavedené představy o umění a řemesle.

Denisa Krausová se po studiích grafiky a malby na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně věnuje především malbě, ale také pedagogické činnosti na středních uměleckých školách v Jihlavě a v Brně. Vystavovala, mimo jiné, v galerii Václava Špály, v OFF/FORMATu v Brně, galerii ad astra v Kuřimi, v GVU Hodonín. Dnes se věnuje také vytváření přírodní zahrady a chovu slepic. Žije a pracuje v Mikulově na Moravě.

Denisa vystaví ve Štukovém sále na náměstí velkoformátové obrazy. Autobiografická zatiší, která vznikají metodou tzv. mentální koláže.

Tereza Brichtová je konceptuální umělkyně, která ve své tvorbě skrze různá média nahlíží situace i stavy mysli, zachycuje křehké momenty, vypráví příběhy, vytváří iluzorní světy a prostorové vztahy, které jsou paralelou k pozorovanému. Její díla jsou zastoupená v soukromých sbírkách i ve sbírce současného umění města Mikulov, odkud autorka pochází. Absolventka UMPRUM Ateliéru prostorové tvorby a intermédií u prof. Adély Matasové, je autorkou scénografického řešení řady projektů na pomezí umění a designu. Žije a tvoří v Praze.

Tereza vystaví výběr tří akvarelů, které pochází z většího souboru s názvem Tereza a Giardino, který vzniknul pro GASK a je časosběrem Tereziny vnitřní krajiny. Vystavená díla jsou prvními akvarelovými velkoformáty se snovou barevností, ve kterých jsou vize a vše, co je na začátku. Prostory mikulovského zámku jsou pro Terezu osobní vzpomínkou, oba rodiče byli zaměstnanci zdejšího muzea, máma Dobromila byla později ředitelkou a stála u založení výtvarného sympozia. Tereza stála u zrodu přátelství mezi mikulovským Zámkem a značkou Křehký. Nyní do prostor zámku vstupuje po delší odmlce. S pokorou a radostí přijala oslovení vystavit část akvarelů, a tak i kousek sebe.

Výběr ze tří témat tohoto a uplynulého semestru, kdy bude nejvíce zastoupený aktuální semestrální úkol Design pro oblíbený pokrm (nebo květinu) – studenti sami si mohli vybrat mezi romantickou nebo konzumní verzí zadání, přičemž se ukázalo, že mnohem více máme v ateliéru romantiků. Asi. Dvěma dalšími tématy budou ukázky ze zimního semestru. První – návrh pro vybranou dílnu či manufakturu, kde studenti vycházeli ze zkušenosti absolvované letní praxe. A posledním pak celofakultní téma Venus Today, reagující na letošní 100. výročí nalezení Věstonické venuše.

Váza pro glazuru, glazura pro vázu 

Experimentovali jsme. Studovali názvosloví surovin, míchali mleté kameny, chemické prvky, minerály a na pecích nastavovali různé pálicí křivky ve snaze pochopit, jak se taví anorganická matérie. Pozorovali jsme, jak se na základě ověřených, ale i originálních, autorských receptů generují glazury všemožných struktur a barev. Důvodů, proč jsme se pustili do pomyslné alchymie glazur bylo několik. Tím základním je tvůrčí svoboda. Nezávislost na komerční nabídce. Vhled do prastarého spektra technologických zákonitostí nabízí možnosti, jak si nespoutaně hrát, tvůrčím způsobem riskovat, třeba i chybovat, ale také jak se něco naučit. Svoboda je být součástí procesu, mít možnost pochopit a sám se rozhodovat a skrze vlastní zkušenost a vidění materializovat svůj záměr. Součástí semestru byl také tříměsíční workshop vedený lektorkou Mirkou Randovou. Studenti si prošli vzrušující cestou vedoucí od teorie k praxi. Zažili vzájemnou spolupráci, sdílení jako prospěšný a obohacující koncept realizace díla. 

Veronika, Rebeka, Karin, Katerína, Julie, Zuzana